Spotřební a investiční výdaje

Spotřeba a investice jsou významné složky agregátních výdajů v ekonomice. Teorie spotřeby a investic umožňuje pochopit, jakým způsobem je určována agregátní poptávka, celkový produkt a zaměstnanost.

Není překvapující, že ekonomiky s vysokým podílem spotřeby k důchodu relativně málo investují a mají nízký ekonomický růst. Naopak ekonomiky s vysokým podílem úspor více investují a dosahují vyššího ekonomického růstu. Úspory a investice jsou klíčové pro hospodářský růst země. Jejich rovnováha je podmínkou makroekonomické rovnováhy na trhu statků a služeb.

Cílem kapitoly je vysvětlit základní prvky spotřebních a investičních výdajů na makroekonomické úrovni, které jsou důležité pro navazujíci jednoduchý keynesiánský model krátkého období.

Spotřební a úsporová funkce

Domácnosti rozdělují svůj důchod na spotřebu a úspory. Spotřební výdaje domácností představují výdaje za finální statky a služby. Naopak úspory představují tu část důchodu, která není spotřebována.

Spotřeba domácností

Matematicky lze spotřebu domácností vyjadřit pomocí spotřební funkce. V rámci keynesiánské teorie determinace produktu se používá jednoduchá spotřební funkce, která je funkcí běžného důchodu (důchodu daného roku)

Ca ... autonomní spotřeba, c ... mezní sklon ke spotřebě, Y ... běžný důchod domácností

Autonomní spotřeba (Ca) představuje spotřební výdaje nezávislé na výši důchodu. Naopak indukovaná spotřeba (c·Y) vyjadřuje spotřební výdaje závislé na výši důchodu, které jsou dány součinem mezního sklonu ke spotřebě a důchodu. Součet autonomní a indukované spotřeby vyjadřuje celkovou výši spotřebních výdajů domácností.

Mezní sklon ke spotřebě (Marginal Propensity to Consume)
= vyjadřuje dodatečnou změnu spotřeby v důsledku dodatečné jednotky důchodu

c = ΔC/ΔY

c ... mezní sklon ke spotřebě (MPC)
ΔC ... změna spotřebních výdajů
ΔY ... změna disponibilního důchodu

Úspory domácností

Úspory se rovnají důchodu zmenšenému o spotřební výdaje, proto má keynesiánská funkce úspor následující podobu

Sa ... autonomní úspory, s ... mezní sklon k úsporám, Y ... běžný důchod domácností

Autonomní úspory (-Sa) představují výši úspor při nulové výši důchodu. To znamená, že domácnosti buď čerpají vlastní úspory, nebo si na spotřebu půjčují. Autonomní úspory odpovídají záporné výši autonomní spotřeby (-Ca). Indukované úspory (s·Y) vyjadřují úspory závislé na výši důchodu, které jsou dány součinem mezního sklonu k úsporám a důchodu. Součet těchto dvou složek vyjadřuje celkovou výši úspor domácností.

Mezní sklon k úsporám (Marginal Propensity to Save)
= vyjadřuje dodatečnou změnu úspor v důsledku dodatečné jednotky důchodu

s = ΔS/ΔY

s ... mezní sklon k úsporám (MPS)
ΔS ... změna úspor
ΔY ... změna disponibilního důchodu

Snadno můžeme dokázat, že součet mezního sklonu ke spotřebě a mezního sklonu k úsporám je roven jedné

Graf spotřební a úsporové funkce

Grafická podoba spotřební a úsporové funkce je uvedena na obrázku níže. V horní části obrázku se na ose kvadrantu pod úhlem 45° nachází všechny kombinace spotřeby a důchodu, při kterých je spotřebován celý důchod. V bodě E je celý důchod vydán na spotřebu. Domácnosti v tomto bodě nespoří ani se nezadlužují. Vlevo od bodu E se domácnosti zadlužují nebo čerpají úspory na spotřebu (záporné úspory). Vpravo od bodu E je důchod vyšší než spotřební výdaje a domácnosti vytvářejí úspory (kladné úspory).

Poloha spotřební funkce je dána výší autonomní spotřeby (Ca). Sklon křivky je určován mezním sklonem ke spotřebě (c). Čím vyšší je mezní sklon ke spotřebě, tím strmější je křivka spotřební funkce.

Úsporová funkce je zrcadlovým odrazem spotřební funkce. Rovnováha se nachází při stejné výši důchodu v bodě E. Velikost autonomních úspor (Sa) odpovídá velikosti autonomní spotřeby (Ca). Sklon úsporové funkce je dán mezním sklonem k úsporám (s).

Investice a investiční funkce

Investice jsou další důležitou složkou agregátních výdajů v ekonomice. Výše investic je velmi nestálá a kolísá v závislosti na hospodářském cyklu ekonomiky.

Investice v krátkém období ovlivňují HDP prostřednictvím agregátní poptávky. V dlouhém období ovlivňují ekonomický růst působením na potenciální produkt.

Investice představují akumulaci kapitálu. V ekonomickém slova smyslu se jimi rozumí tvorba reálného kapitálu nebo přírůstek kapitálové zásoby (nikoliv finanční investice). Složky investic:

- investice do továrních budov a výrobního zařízení
- investice do bytové výstavby
- investice do zásob

Nejvýznamnější faktory, které ovlivňují investiční výdaje jsou úroveň HDP, reálná úroková sazba, daně a očekávání budoucích událostí.

Z pohledu hospodářské politiky je nejvýznamější nástroj pro ovlivňování investičních výdajů monetární politika, která působí právě skrze reálnou úrokovou sazbu.

Křivka investiční poptávky

Křivka investiční poptávky vyjadřuje vztah mezi reálnou úrokovou sazbou a objemem investic. S růstem úrokové sazby roste mezní efektivnost kapitálu a klesá objem investic a opačně. Mezi reálnou úrokovou sazbou a objemem investic je inverzní vztah. Křivka investiční poptávky je klesající.

Plánované a neplánované investice

Investiční výdaje se člení na plánované a neplánované investice. Neplánované investice vznikají z nerovnovážného stavu mezi agregátní poptávkou a agregátním produktem ekonomiky. Pouze v bodě rovnováhy jsou neplánované investice nulové.

V rámci jednoduchého keynesiánského modelu se předpokládá, že plánované investiční výdaje jsou autonomní. Jsou tedy nezávislé na produktu ekonomiky. Křivka autonomních investic je horizontální, pro kteroukoliv výši agregátního produktu.